Čert (čort v jiných slovanských jazycích) je bytost slovanské mytologie, kterou vyjadřuje pohádková bytost žijící v pekle. Má rohy, ocas, kopyto a je „přičmoudlá“. Peklo opouští, aby získala duše hříšníků. Většinou se je snaží získat formou úpisu. Nabídne člověku na určitou dobu služby nebo výhody, ale ten mu musí vlastní krví upsat svou duši. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí, kde budou duše na věky věků trýzněny. V pekle jsou podle pohádkových tradic duše váženy. To jen pro jistotu, aby nedošlo k nějaké chybě. Řada pohádek je na záměně zlé duše za dobrou založena. A čistým duším se opustit peklo, i přes odpor pekelných mocností, vždy podaří. Další oblíbená pohádková zápletka je, jak Honza (nebo třeba krejčí) čerta ošidí, či spíše napálí. Podle těchto pohádek jsou čerti bytosti mdlého rozumu. Ale nikdy se nevyplatí podceňovat je. Čert je schopen letu a přemísťování se z místa na místo. Kvalita čertových kouzel je závislá na úrovni čerta — například v českém pekle panuje určitá hierarchie. Na nejnižším postu jsou plesniví čerti a pak to stoupá vzhůru až k Luciferovi.
Podoba čerta zřejmě vychází z mnoha různých bytostí, především z antické mytologie. Vzhledem i povahou se nejvíce podobá satyrům a Panovi, bohu pastvin. Pokud je čert andělem, svrženým z nebes, můžeme jeho původ odvozovat i od Titánů, kteří byli poraženi ve válce s řeckými bohy, a také od Héfaista, jejž Zeus svrhl z Olympu - Hefaistos byl rovněž nevzhledný a kulhal.
S čerty se můžeme v Čechách setkat hlavně v pohádkách; dále v pověsti o Faustově domě v Praze; v lidové tradici sv. Mikuláše atd. Synonymem pro výraz čert je slovo ďábel, v českém kulturním prostředí jde však o významově poněkud odlišný pojem, pod kterým si lidé často představí jinou bytost.
Podle ortodoxních křesťanských principů jsou ďábli či (jak jsou také ještě nazýváni) démoni reálně existující bytosti, jejich působením ďáblů přichází většina chorob a zlo jako takové, duši není v těchto případech potřeba upisovat, stačí páchat „zlo“. Tyto principy jsou v této formě přijímány jen některými církvemi. Například římskokatolická církev má i v současnosti pro vyhánění zlých duchů a ďábelského vlivu oficiálně ustanoven institut exorcisty.
2025 ©