Chrliči, kteří bývají považováni za potomky trpasličích dračích plemen, sice nedovedou létat (až na vyjímky co křídla používají), ale s potěšením skáčou a také se dovedou těmito skoky přenést na velkou vzdálenost, což jim dodává zdání létání. Jejich pohyb tak připomíná opičí poskakování v korunách stromů. Ožívají pouze v noci. Jsou uzpůsobeni k tomu, aby dokázali přečkat dlouhý čas mlčky a nehybně a střežili dům nebo svatostánek, na jehož střeše se usídlili. Jejich zkamenělá kůže je dokonalou replikou cihel a omítky, avšak nejsou k budově připevněni, jenom se jí magickou silou drží. I když je někdy na střeše chrličů vícero, pouze jeden z nich může být živý. Vždycky si hledají ty nejvyšší střechy- většinou katedrály, mrakodrapy nebo jiné výškové budovy. Je možné, že přijímají živiny z dešťové vody, jež se vsakuje do těla kůží. Chrliči jsou bzvláště živí a čilí za bouře, zejména pakliže předtím dlouho odpočívali. Když však do nich udeří blesk, v okamžiku zkamení a spadnou na zem, kde se jejich tělo oním nárazem roztříští.
2025 ©